Říjnové číslo časopisu Dialog
Ústřední výbor hodnotil politickou a hospodářskou situaci strany
Shrnutí zasedání
V sobotu 19. září zasedal potřetí od květnového XII. sjezdu Ústřední výbor KSČM a hodnotil především dosavadní práci nového vedení v čele se s. Romanem Rounem, hospodářskou situaci strany a její připravenost na komunální volby.
Předseda ústředního výboru ve svém úvodním vystoupení ocenil pozitivní odezvu, které se mu dostalo při jeho pracovních návštěvách Okresních výborů strany. Mnohé okresy tvrdě pracují a chystají se na komunální volby. Vyzdvihnul práci řady kandidátů do zastupitelstev, přestože celkové číslo postavených kandidátních listin je podstatně nižší než v minulých volbách. Nespokojenost vyjádřil na druhou stranu s nedodržením "sta dní hájení", jež prý jeho odpůrci uvnitř strany po sjezdu nectili a "okopáváním kotníků" zkalili dojem z jinak dobře nastartované práce nového vedení. Jmenovitě je nespokojen s vedením pražské organizace a s její předsedkyní Petrou Prokšanovou. Nepřímo narazil také na kritiku svých programových tezí a názorů, které přinesl náš Dialog * otázky * odpovědi, po uveřejnění jeho rozporuplného článku v Naší pravdě.
V projevu také upozornil na svou zahraniční cestu do Vietnamu a na další plánované zahraniční cesty. Ve Vietnamu se podařilo navázat praktickou spolupráci v oblasti výchovy mladých kádrů strany – mělo by dojít k výměně zástupců z obou zemí. Vietnamská strana projevila zájem o získávání zkušeností v oblasti politického marketingu, který v zemi není rozvinutým ideovým nástrojem. Tento pragmatický přístup považuje s. Roun za nový a zásadní pro rozvinutí mezinárodní spolupráce, která má být podle s. Rouna nově zaměřena na všechny komunistické a další levicové strany či hnutí světa. Hlavním důvodem pro nutnost rozvinout takovouto konkrétní a intenzivní mezinárodní spolupráci je světová politická situace, jež směřuje k vítězství ultrapravicových národoveckých stran.
Dále s. Roun kritizoval plzeňský a ostravský Krajský výbor za jejich sestavení kandidátek pro komunální volby pro plzeňskou, respektive ostravskou radnici.
Za neakceptovatelné považuje předseda ÚV s. Roun postavení samostatných kandidátek KSČM navzdory možnosti spojit je do koalic s hnutím Stačilo! a dalšími levicovými subjekty.
Ohledně hospodářské situace strany zdůraznil potřebu přijmout navrhované materiály na stabilizaci hospodaření organizačních jednotek, neprodávat další budovy OV a snažit se nastartovat jejich technickou obnovu a rezolutně se ohradil proti výpadům kritiků, kteří upozornili na neopodstatněné rozšiřování osobních výhod předsedy ústředního výboru na úkor rozpočtu ÚV KSČM.
Ústřední výbor následně schválil stanoviska určená veřejnosti (přinášíme na dalších stranách) a první verzi materiálu k hospodářské stabilizaci strany. K jeho dalšímu projednání schválil termín mimořádného zasedání ústředního výboru dne 14. listopadu 2026 v Praze. ÚV také revokoval své vlastní usnesení z 28. března 2026 a zrušil tím obnovení Komise mediální práce ÚV KSČM. Tu si, jako komisi předsedy, srpnovým rozhodnutím výkonného výboru ÚV převzal do kompetencepředseda ÚV s. Roun. Dále schválil harmonogram hlavních úkolů uložených XII. sjezdem KSČM včetně aktualizace programu KSČM a Priorit pro budoucnost ČR.
Hodnocení zasedání
Atmosféra zasedání ústředního výboru byla formována dvěma základními faktory. Prvním byla celková tematická nepřehlednost a myšlenková roztříštěnost jednání, plynoucí z úrovně práce, kterou ústřední výbor dlouhodobě toleruje a sám produkuje.
Druhým pak byl způsob vystupování ze strany předsedy ústředního výboru vůči všem kritikům.
Ústřední výbor se dlouhodobě skládá ve své minimálně nadpoloviční většině ze soudruhů a soudružek, jejichž základní kompetence je více než nedostatečná. Tato nekompetence se projevuje v základním nepochopení, jak mají vypadat materiály ÚV KSČM, jak má vypadat postup schvalování těchto materiálů, jak by měla vypadat a k čemu by měla směřovat diskuze mezi členy ústředního výboru a – obecněji – jaké jsou základní principy, na kterých stojí komunistická strana.
Projevuje se dále v obecné permanentní nepřipravenosti na jednání, v tolerování práce výkonného výboru a užšího vedení strany, které by v odpovídajícím prostředí ústředního výboru komunistické strany nemohly nikdy být ani předloženy, ale i ve více nebo méně hrubých až vulgárních vystoupeních u mikrofonu, které jsou nejen věcně nemístné, ale nemístné i z prostého lidského hlediska. Pro některé členy ústředního výboru je pak takovéto jednání zcela odrazující, vzhledem k tomu, že jakákoli připomínka či návrh se apriori nemůže setkat s porozuměním.
Z tohoto důvodu se na ústředním výboru neprobírala zásadní otázka další politické orientace KSČM v souvislosti s novými formulacemi ideového směřování KSČM z pera "čerstvě" zvoleného předsedy ústředního výboru s. Rouna. Jeho dva články v Naší Pravdě, které se věnovaly smyslu existence KSČM (v jakém směru má dnes pro občany ČR význam komunistická politika) a mezinárodní orientaci KSČM, by v normální situaci vzbudily otázky – kde a s kým byly projednány tyto klíčové teze a vedla by se o nich diskuze. Tato otázka se však nemohla probírat už proto, že současný ústřední výbor přistoupil na argumentaci s. Rouna, který vnímá svá mediální vyjádření jako soukromá. Tím se ústřední, ale i výkonný výbor postavily za boj soudruha předsedy s realitou, která nejen v komunistickém hnutí, ale ani v jakékoli buržoazní politické straně nerozeznává soukromí a veřejné působení funkcionáře strany. Cokoli, co takový funkcionář pronese, pronáší jako funkcionář a ne jako soukromá osoba. A zejména, pokud se jedná o zásadní otázky strategie strany. Jinými slovy nekompetentní orgány strany nejsou schopny rozeznat ani základní nedostatky v práci našich představitelů. Proto se o nich ani nevede diskuze. A pokud ji někdo chce vést, je považována za nemorální praní "špinavého prádla".
Ze stejných důvodů byl bez připomínek (až na s. Pilného z OV Praha 1) schválen dokument vyhodnocení diskuze z XII. sjezdu, který žádné skutečné vyhodnocení diskuze neobsahuje. Podobně prošel schválením stěžejní materiál k stabilizaci hospodaření strany, který mluví o novém přerozdělení finančních zdrojů, slučování organizačních jednotek, centralizaci financování a související vymahatelnosti rozhodnutím ústředí, u kterého lze předpokládat odpor části organizačních jednotek a demotivaci části členské základny. Přesto ústřední výbor nevyprodukoval žádný korektiv, žádný názor, jenž by pomohl moderovat očekávatelné rozpory. Stejným způsobem prošel schválením materiál Harmonogram hlavních úkolů do XIII. sjezdu KSČM, u nějž by bylo podstatné vyhodnotit předsjezdovou a sjezdovou diskuzi a formulovat hlavní možné směry řešení předložených úkolů. Například jaká jsou ideová východiska pro tvorbu dlouhodobého programu, na kterém se strana tak dlouho štěpí. Tento podnět či úkol by pak mohl ústřední výbor přesunout k dalšímu rozpracování Ideologické komisi ÚV KSČM. Pokud přenáší tuto odpovědnost stanovení jasného politického zadání ústřední výbor na Ideologickou komisi, dochází k "ping-pongu" mezi orgány strany, jenž končí například odmítnutím schválení programu celostátní konferencí právě k těmto otázkám. To vše ale začíná a končí kompetentností členů ústředního výboru a zejména jeho vedení.
Předseda ústředního výboru si ve svém úvodním vystoupení stěžoval na porušení zvykového práva "sto dní" hájení ze strany jeho kritiků a v reakci oznámil, že se již nebude dále chovat přátelsky, ale bude naplno využívat stanovy strany, aby tyto kritiky trestal, pokud je poruší. Soudruh Roun bohužel nemá informaci o tom, že komunistická strana se historicky nikdy neřídila a neřídí tímto novináři vymyšleným buržoazním zvykem odvozeným z doby počátku vlády a krizových opatření prezidenta USA F. D. Roosevelta, který trval 100 dní, a fungujícího v západních "demokraciích". Bohužel, soudruh Roun ani netuší, jak moc tím dává najevo, že nerozumí rozdílu mezi komunistickým přístupem a přístupem našeho ideového protivníka - buržoazní demokracie. Dále náš současný předseda nechápe, že v komunistické straně nemůže vydávat zásadní stanoviska za svou osobu (jak je to se soukromím funkcionáře jsme psali výše), bez diskuze a schválení ve stranických orgánech. Pokud takto zásadní otázky nemohou být probrány v rámci práce orgánů strany, zákonitě se objevují mimo ně. A proto také nerozumí reakci, kterou svým publikováním způsobuje, zejména dotýká-li se ve svých článcích zásadních ideových otázek. Proto též mylně pokládá oprávněnou kritiku za "praní špinavého prádla". Nerozumí dále i proto, protože náš komunistický list vlastněný KSČM (jinak označovaný jako jen levicový, ale to z důvodů otevřenosti jiným názorům, ale s jasnou prioritou vysvětlovat komunistický pohled na svět) Naše Pravda odmítl zveřejnit věcné reakce Rounových kritiků. A chápe to jako svobodnou volbu redakce Naší Pravdy. Jaká to tedy je vlastně ta "naše pravda"? Komunistická pravda by v neválečných běžných podmínkách nikdy neměla znamenat umlčování čehokoli věcného, arci ne stranické kritiky. A za tento standard, za tento charakter Naší Pravdy, nese plnou odpovědnost nikoli vedení Futury, a.s., ale vedení ústředního výboru, jmenovitě jeho předseda.
O to méně rozumí s. Roun tomu, proč není dobré vyhrožovat svým kritikům stanovami strany. Kritika v komunistické straně není nástroj pro likvidaci oponenta, ale nástroj nápravy, korekce a zlepšování. Bohužel, snahu o nalezení společné řeči a uklidnění ať už nedorozumění nebo věcných stížností u soudruha předsedy, ale i celého výkonného výboru, zatím hledáme těžko.
Soudruh Roun je předsedou ústředního výboru několik měsíců, a již za tento krátký čas dokázal několikrát ztratit sebeovládání a chovat se způsobem zcela nehodným jemu svěřené funkce. Projevuje se u něj navíc tendence chápat svěřené instituce a majetek jako jeho osobní. Příkladem může být nenápadná revokace usnesení o Mediální komisi ÚV KSČM. Z této komise původně řízené a kontrolované ústředním výborem se stal orgán strany řízený osobně předsedou ústředního výboru. Proč si předseda nezachoval pouze svůj poradní tým, který nemá statut orgánu strany, nevíme. Stejné otazníky visí nad dalšími rozhodnutími předsedy ústředního výboru, které jsou osobnější povahy, a proto je zde rozebírat nebudeme.
Všechny tyto nedostatky však nepadají hlavní měrou na hlavu s. Rouna. Padají především na delegáty XII. sjezdu, kteří zvolili do funkce někoho, kdo na ni zřejmě nestačí. Stejnou měrou padá odpovědnost na Okresní výbory a základní organizace, které delegují do Ústředního výboru soudružky a soudruhy, kteří se nejméně brání jezdit o víkendech do vzdálené Prahy, ale samozřejmě potřebují být co nejdříve zpátky na svých "zahrádkách..."

Přesto není vše tak špatné. Ve straně se nalézá stále mnoho lidí, kteří se vzdělávají, přemýšlí, mají odpovídající morální vlastnosti a chápou jak zásadní nástroj je komunistická strana pro přechod k novému lepšímu světu. Nic není v současné chvíli podstatnějšího než to, aby se tito členové strany bez ohledu na pohlaví či věk dostávali do odpovídajících funkcí a navzájem se spojovali.
Robert Kvacskai, člen ÚV KSČM za Prahu 5 a šéfredaktor Dialogu *otázky-odpovědi*